3. Hřbitov

Další den jsem se rozhodla, že zajdu na hřbitov za mamkou. Nikdy jsem tam nebyla, myslela jsem si, že mamka nás jen opustila a dělala, že je mrtvá a i kdyby byla, neodpustila bych ji za to, že nás opustila. Dnes jsem ji už, ale chápala a tak jsem šla. Už se setmělo a tak jsem bratra nechala v autě. Byly dušičky a tak hřbitov svítil bílými a červenými světélky. Najednou jsem si vzpomněla na upíry. Loví hlavně v noci a mají červené oči.

Od té myšlenky jsem se lekala každého červeného světélka za keřem. Měla jsem z toho husí kůži. Bylo to hrozné, všude jsem si představovala bledé postavy s rudýma očima a vraženým úšklebkem. Vzala jsem tedy svíčku a škrtla zápalkou, když se rozhořela, zapálila jsem svíčku a položila ji na hrob.

Ovšem když jsem se otočila, málem jsem dostala infarkt. Přede mnou stála žena. Bílá kůže, červené oči a byla v nich chuť po pomstě, její rudé vlasy plály v nočním větříku, usmála se na mě a přišla o krok blíž. Věděla jsem, že kdyby chtěla, byla bych už mrtvá, ale nejspíš na něco čekala, všimla jsem si, že jsem přestala dýchat a zastavilo se mi srdce a tak jsem se znovu nadechla. Upírka, která přede mnou stála, byla velice krásná. Proč je všechno špatné krásné? Zeptala jsem se a ušklíbla se. Zemřu. Sakra. Nemám šanci. Pomyslela jsem si a pak jsem si uvědomila, že se jen tak vzdát svého života nesmím.

Ublížila bych tak bratrovi. Nedokázal by se ani dostat z auta a ona by ho jistě dostala.

Tak snadná kořist. Mohla by prostě jen nechat vybouchnout auto, nebo by ho v něm přimáčkla a on by neměl šanci. Sevřelo se mi hrdlo nad tou myšlenkou. V tom jsem si uvědomila, že mám v ruce zápalku, škrtla jsem ji, ale věděla jsem, že ji to nevyděsí, ani jsem v to nedoufala a ona jen roztáhla svůj úsměv.

„Neboj, maličká, už brzy bude po všem. Dej to pryč. Nebo si snad myslíš, že mě tohle zastaví?“ promluvila na mě sladce, „nebuď vtipná,“ dodala pak, o to více děsivě a nepříjemně.

 A tak jsem zápalku pustila a vyběhla, zápalka spadla přímo na suché jehličí, které bylo po celé délce chodníku, který byl ohraničen zdí. Upírku to nejspíše dosti udivilo. Ovšem neohlížela jsem se, abych viděla, co se stalo. Naskočila jsem do auta a rychle odjížděla pryč.

„Co to provádíš?“ zlobil se bratr, když jsem jela jako šílenec.

„Upír,“ odpověděla jsem jednoduše. Bratr se ještě více zamračil.

„Jak jsi mohla být tak nezodpovědná. Vždyť jsem ti říkal, že tu mohou být!“ začal se zlobit ještě více, ovšem já jej už nevnímala. Na mysli jsem měla něco úplně jiného.

Věděla jsem, že tam musela čekat. Věděla, že přijdu, musela to vědět. Vypadalo to, jako by na mě čekala. Bylo to prostě divné. Zamračila jsem se nad svými myšlenkami, ale prozatím je odložila na později. Přeji si jen, abych byla co nejdříve tak silná, jako brácha. Abych ji mohla zničit. Usmála jsem se nad tou myšlenkou. Ještě jsem žádného upíra nezničila a už jsem si to oblíbila. Ta by se divila, kdybych se proměnila na psa a pak bych jí roztrhala na kousíčky. A spálila v popel. Pomyslela jsem si. Těšila jsem se, až budu také jednou z lovkyní upírů, chovala jsem k upírům dosti nenávisti a těšilo mě, že již brzy je budu moci lovit, budu nepřemožitelná a také samozřejmě nesmrtelná, nebudu stárnout a budu moci zničit všechny upíry, kteří běhají po světě. Usmála jsem se.

---

 „Bello!“ zavolala na mě mamka. Ihned jsem poznala, že je to sen, ale byla jsem ráda, že se mi zdá.

 „Ano mami,“ odpověděla jsem na volání.

 „Bello, postarej se o Thomase, buď zodpovědná a pokus se dokončit to co jsem začala,“ řekla mi maminka a já věděla, že toto přání jí splním z radostí.

 „Ano mami, dokončím tvou práci, vyplním naši budoucnost,“ usmála jsem se.

 „A ještě jedno, dceruško,“ řekla maminka, „nezapomeň, že na světě nesmí zbýt byť jediný upír, jinak zůstaneme prokleti,“ dodala.

 „Osvobodím bratra, ani jeden upír nepřežije, to ti slibuji,“ slíbila jsem.

 „Vím, že si myslíš, že je to skvělé, ale počkej, až se zamiluješ, pak to bude hrůza,“ řekla mi, ale já ji nevnímala, věděla jsem, že to abych se zamilovala, je hloupost, vždyť už jsem se zamilovala, do lovení upírů a hodlám tomu zasvětit celý život, nebo klidně celou existenci, žádného upíra při životě nenechám ať by byl sebemocnější.